.png)
Recenze: V Brně hrají radikální adaptaci. Oceněnou předlohu pozná málokdo
V posledních týdnech vzbudila v brněnském kulturním prostředí značný rozruch nová divadelní inscenace, která se rozhodla radikálně přetavit slavnou literární předlohu v něco zcela nečekaného. Zatímco diváci si zvykli, že adaptace světových dramat či románů v českých divadlech bývají více či méně věrné originálu, brněnský tým tentokrát předvedl odvážnou reinterpretaci, která rozděluje publikum i kritiky. Přestože předloha získala prestižní ocenění a patří do povinné četby na mnoha školách, v nové podobě ji pozná málokdo. Jaké jsou hlavní rysy této inscenace, jak ji přijala veřejnost a proč právě v Brně dochází k takovým experimentům? Pojďme se podívat podrobněji.
O jakou předlohu se jedná a proč je tak významná?
Tvůrci inscenace sáhli po románu „Stíny nad řekou“, který v roce 2016 získal prestižní cenu Magnesia Litera za prózu. Autorka Jana Rýdlová ve své knize mistrovsky propojila rodinné drama s reflexí společenských změn v porevolučním Česku. Román se od svého vydání dočkal více než 30 000 prodaných výtisků a byl přeložen do pěti jazyků, včetně němčiny, polštiny a francouzštiny. V anketě Lidových novin o nejlepší českou knihu desetiletí skončil na třetím místě.
.png)
Příběh knihy je vystavěn na postupném odhalování rodinných tajemství, přičemž autorka využívá více časových rovin a střídání vypravěčů. Právě tuto vrstevnatost a psychologickou hloubku kritici nejvíce oceňovali. Není proto divu, že očekávání ohledně divadelní adaptace byla vysoká.
Radikální adaptace: Co se na jevišti skutečně odehrává?
Režisér Martin Konečný, známý svými experimentálními projekty a odvahou bourat konvence, tentokrát zašel ještě dál, než bývá v českých divadlech běžné. Namísto klasického převyprávění děje se rozhodl pro zcela nový přístup: zachoval pouze základní motiv rodinných vztahů, ale všechny ostatní prvky předlohy radikálně přetvořil.
Herci vystupují na téměř prázdné scéně, kde dominují pouze geometrické tvary z kovu a skla. Dialogy jsou zčásti improvizované, některé pasáže se odehrávají v úplném tichu, což podle Konečného „dává prostor divákově imaginaci a nutí jej hledat odpovědi mezi řádky“. Hudební doprovod tvoří pouze minimalistické elektronické zvuky, které podtrhují atmosféru odcizení a nejistoty.
Oproti knize, kde děj plyne chronologicky, je inscenace vystavěna jako mozaika fragmentů a asociací. Diváci jsou často zmatení – přeskakování mezi postavami a časy je záměrně neoznačené. Z původních osmi hlavních postav zůstaly pouze tři a jejich charaktery byly zcela přepracovány: například postava matky, která je v románu klíčovou hybatelkou událostí, je zde pouze symbolickou siluetou na zadní projekci.
Reakce publika a kritiky: Rozdělená Brno
Od premiéry, která proběhla 28. března 2024 v Divadle Na Středu, se inscenace stala jedním z nejdiskutovanějších kulturních počinů letošního jara. První dva týdny bylo všech šest představení zcela vyprodáno, na další reprízy se dostalo pouze 45 % zájemců (údaje divadla).
Divácké reakce jsou však extrémně rozdělené. Podle průzkumu, který provedl nezávislý portál BrnoKulturně.cz mezi 300 návštěvníky, označilo 47 % respondentů inscenaci za „provokativní a inspirativní“, zatímco 44 % ji hodnotilo jako „nepřístupnou a nejasnou“. Zbylých 9 % odpovědělo, že „zůstali zcela zmateni a odešli v průběhu představení“.
Mezi kritiky se nejčastěji objevuje výtka, že adaptace zcela opomíjí psychologickou hloubku a emocionální sílu předlohy. Naopak příznivci oceňují odvahu, s jakou tvůrci boří hranice mezi žánry a testují limity divácké představivosti. Recenze v časopisu Divadelní noviny hodnotí inscenaci slovy: „Radikální adaptace, která rozšiřuje prostor českého divadla o nové výrazové prostředky, byť za cenu ztráty původního sdělení.“
Proč právě Brno? Tradice experimentu a otevřenost novým směrům
Brno se v posledních letech profiluje jako město, kde divadelní experimenty nejsou výjimkou, ale pravidlem. Podle údajů Ministerstva kultury ČR zde v roce 2023 vzniklo 37 autorských inscenací, což představuje nárůst o 18 % oproti roku 2019. Městská divadla i nezávislé scény pravidelně spolupracují s mladými režiséry a dramaturgy, což přitahuje publikum hledající nové zážitky.
Divadlo Na Středu má ve svém repertoáru například i adaptace světových klasik ve formě site-specific projektů nebo interaktivní představení pro školy. Jeho umělecký šéf, Ondřej Kříž, k tomu v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl: „V Brně existuje tradice překračování divadelních hranic, a právě radikální adaptace jsou způsobem, jak oslovit nejen současné publikum, ale i nastupující mladou generaci.“
Tato otevřenost má i své kritiky. Někteří diváci preferují tradičnější pojetí a podle výzkumu agentury STEM/MARK by 57 % pravidelných návštěvníků divadla v Brně uvítalo více „klasicky pojatých inscenací“. Přesto však podíl experimentálních představení na celkové produkci v Brně roste – v roce 2023 tvořily 32 % všech nových titulů.
Jak si radikální adaptace stojí ve srovnání s jinými inscenacemi?
Pro lepší představu o tom, jak se brněnská radikální adaptace odlišuje od jiných adaptací literárních předloh v Česku, nabízíme přehledné srovnání:
| Kritérium | Brno – Stíny nad řekou | Praha – Klasická adaptace (2023) | Olomouc – Moderní adaptace (2022) |
|---|---|---|---|
| Věrnost předloze | Velmi nízká (pouze základní motiv) | Vysoká (většina děje a postav zachována) | Střední (děj aktualizován, ale postavy původní) |
| Počet postav | 3 (z původních 8) | 7 (z původních 8) | 6 (z původních 8) |
| Scénografie | Minimalistická, abstraktní, kov/sklo | Klasická, realistická, dřevo/textil | Moderní, projekce, pohyblivé prvky |
| Hudební doprovod | Elektronika, minimalismus | Živá hudba, dobové skladby | Mix akustických a elektronických zvuků |
| Průměrná návštěvnost | 95 % kapacity | 82 % kapacity | 78 % kapacity |
Jak je z tabulky patrné, brněnská radikální adaptace se vydala nejdále od předlohy a v mnoha ohledech se vymyká běžné produkci. Zároveň však přitahuje vysokou pozornost a zájem publika.
Může radikální adaptace ovlivnit vnímání původní knihy?
Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců radikálních adaptací je obava, že přílišnou volností a experimentováním může dojít k „poškození“ původního díla. Skutečně, řada diváků přiznala, že by podle brněnského představení knihu „Stíny nad řekou“ vůbec nepoznala – a někteří studenti dokonce uvedli, že po shlédnutí inscenace měli problém napsat referát na základě originální knihy.
Přesto existují i pozitivní efekty. Podle statistiky Městské knihovny Brno vzrostl v dubnu 2024 počet výpůjček románu o 42 % oproti průměru předchozích měsíců. Podobný trend bývá zaznamenán i u jiných výrazných adaptací – divadelní experiment někdy vede ke zvýšenému zájmu o původní literaturu, zejména mezi mladším publikem.
Z pohledu odborníků na literaturu a divadlo není radikální adaptace „zradou“ předlohy, ale spíše jednou z možností, jak s ní kreativně pracovat. Jak uvedla profesorka Ivana Beranová z Masarykovy univerzity: „Literární díla žijí svým druhým životem na jevišti. Každá generace má právo hledat vlastní interpretační klíč.“
Závěr: Brněnská adaptace jako test odvahy a kreativity
Brněnská adaptace románu „Stíny nad řekou“ je ukázkou odvahy, s jakou lze přistoupit k literární klasice. Přestože mnozí diváci i kritici si stěžují na obtížnou srozumitelnost a ztrátu některých hodnot předlohy, nelze přehlédnout, že inscenace vyvolala živou debatu o smyslu divadla a možnostech adaptace. V době, kdy se česká kultura často obává riskovat, je brněnský experiment důkazem, že i radikální reinterpretace má své místo – ať už ji publikum přijme s nadšením, nebo s rozpaky.
Pokud hledáte divadelní zážitek, který vás donutí přemýšlet, a nevadí vám vystoupit z komfortní zóny, určitě stojí za to tuto inscenaci navštívit. Možná nepoznáte svou oblíbenou knihu, ale odejdete s novými otázkami a zážitkem, na který jen tak nezapomenete.
.png)
