Nedávný případ Vratislava Mynáře, bývalého kancléře prezidenta Miloše Zemana, se opět dostal na přední stránky českých médií. Mynář požadoval od státu rekordní částku 1,9 milionu korun jako odškodnění za své trestní stíhání. Soud však jeho žádost zamítl a přiznal mu pouze 472 tisíc korun. Tato událost rozvířila debatu o tom, jak český systém odškodnění za neoprávněné trestní stíhání funguje, jaké jsou jeho meze a jaké precedenty v minulosti existují. V článku se podíváme nejen na detaily kauzy, ale také na širší dopady a souvislosti tohoto rozhodnutí.
Vratislav Mynář: Pozadí případu a požadované odškodnění
Vratislav Mynář byl dlouhodobě stíhán v souvislosti s podezřeními ohledně dotací na penzion v Osvětimanech. Stíhání proti němu bylo v prosinci 2022 pravomocně zastaveno poté, co Nejvyšší státní zástupce rozhodl, že nebyly naplněny znaky trestného činu. Mynář tak strávil více než tři roky v nejistotě a pod tlakem veřejnosti i médií.
Po ukončení stíhání Mynář požádal Ministerstvo spravedlnosti o bezprecedentní částku 1,9 milionu korun. Do této sumy započítal nejen náhradu za nemajetkovou újmu (zejména psychickou a reputační), ale také náklady na právní zastoupení. Argumentoval tím, že kauza mu způsobila zásadní újmu na dobré pověsti a negativně ovlivnila jeho profesní i osobní život.
Ministerstvo spravedlnosti však uznalo jen část nároku a vyplatilo Mynářovi 472 tisíc korun. Pro srovnání – průměrná výše odškodnění v obdobných případech v ČR se pohybuje mezi 50 až 200 tisíci korunami. Mynář proto podal žalobu, aby získal zbytek požadované částky, ale Městský soud v Praze jeho žalobu zamítl.
Jak funguje systém odškodnění za trestní stíhání v Česku?
Odškodnění za nezákonné nebo neoprávněné trestní stíhání v České republice upravuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle tohoto zákona má osoba, která byla nezákonně stíhána, nárok na peněžitou satisfakci za:
- újmu na zdraví, svobodě nebo majetku, - ušlý zisk, - náklady na právní zastoupení, - nemajetkovou újmu (duševní útrapy, ztráta dobré pověsti atd.).Výše odškodnění ovšem není automatická a závisí na posouzení konkrétních okolností každého případu. Zásadní je délka stíhání, jeho medializace, dosah na osobní a profesní život či intenzita zásahu do práv stíhané osoby.
Například v roce 2023 bylo v ČR vyplaceno za neoprávněné trestní stíhání celkem 78 milionů korun, přičemž průměrná výše odškodnění na osobu činila 112 tisíc korun.
Srovnání: Mynářův nárok versus jiné mediálně známé případy
Požadavek Vratislava Mynáře na 1,9 milionu korun patří k nejvyšším v historii ČR. Pro lepší představu uvádíme několik mediálně sledovaných případů z posledních let a jejich výsledky:
| Případ | Požadavek | Přiznaná částka | Délka stíhání |
|---|---|---|---|
| Vratislav Mynář | 1 900 000 Kč | 472 000 Kč | 3 roky |
| Petr Kramný | 900 000 Kč | 250 000 Kč | 2 roky |
| Jiří Čunek | 1 200 000 Kč | 500 000 Kč | 1,5 roku |
| Jan Toman | 400 000 Kč | 150 000 Kč | 1 rok |
Jak je patrné, soudy v ČR zpravidla přiznávají výrazně nižší částky, než jaké požadují poškození. Důvodem je zejména skutečnost, že české soudy volí v otázkách nemajetkové újmy konzervativní přístup, často srovnatelný s rozhodovací praxí ve většině evropských států.
Argumenty soudu: Proč Mynář nedostal celou částku
Městský soud v Praze ve svém rozsudku jasně zdůvodnil, proč Mynářův požadavek neuznal v plné výši. Klíčové body rozhodnutí byly:
1. $1 – Soud uznal, že stíhání zasáhlo do Mynářových práv, ale konstatoval, že částka 472 tisíc korun je v souladu s ustálenou judikaturou a dostatečně kompenzuje způsobené útrapy. 2. $1 – Soud přihlédl k tomu, že Mynář jako vysoce postavený státní úředník musel počítat s vyšší mírou veřejné kontroly a medializace svých činů. 3. $1 – Podle soudu nebyly předloženy dostatečné důkazy o mimořádně závažné újmě, která by převyšovala rámec běžných případů. 4. $1 – Přiznaná částka zahrnovala i část nákladů na obhajobu, avšak pouze v přiměřené výši.Soud rovněž upozornil, že vysoké odškodné by mohlo vytvářet precedens, po kterém by následovaly další obdobně vysoké požadavky, což by mohlo znamenat velkou zátěž pro státní rozpočet.
Odezva veřejnosti a politické reakce
Rozhodnutí soudu vyvolalo řadu komentářů v politických i právnických kruzích. Zatímco někteří odborníci upozorňovali na potřebu vyšší ochrany práv osob stíhaných bezdůvodně, jiní naopak varovali před nadužíváním institutu odškodnění.
Podle průzkumu agentury Median z března 2024 považuje 62 % Čechů současnou výši odškodnění za přiměřenou, zatímco 28 % je názoru, že stát by měl platit vyšší částky. Celkem 10 % respondentů se domnívá, že by odškodnění mělo být spíše symbolické.
V politické rovině se objevily i návrhy na zpřísnění pravidel pro přiznávání odškodnění, například formou přesnějších kritérií či stropu maximální částky. Někteří poslanci však naopak požadují větší transparentnost a možnost individuálního posouzení každého případu.
Co rozhodnutí znamená pro budoucnost odškodnění v ČR?
Případ Vratislava Mynáře může podle právníků ovlivnit další podobné spory, a to zejména v otázce výše satisfakce za nemajetkovou újmu. Soudy budou pravděpodobně i nadále trvat na konzervativním výkladu zákona, což znamená, že požadavky v řádu milionů korun budou i nadále výjimkou.
Zároveň lze očekávat, že kauzy mediálně známých osobností budou pod ještě větší kontrolou veřejnosti a odborné veřejnosti. Je možné, že případ otevře debatu o novelizaci zákona č. 82/1998 Sb., případně o vytvoření jasnějších tabulek a pravidel pro výpočet odškodnění, podobně jako to funguje například v Německu nebo Rakousku.
Z dat Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že v roce 2023 bylo podáno 2 743 žádostí o odškodnění za nezákonné stíhání. Z toho pouze ve 23 případech byla přiznána částka vyšší než 300 tisíc korun.
Shrnutí: Budoucnost a důsledky případu Mynář
Mynářův požadavek na 1,9 milionu korun a výsledné přiznání 472 tisíc korun znovu otevřelo diskusi o nastavení systému odškodnění za neoprávněné trestní stíhání v Česku. Přestože soudy trvají na střídmých částkách, tlak na změnu pravidel a vyšší transparentnost zůstává.
Případ ukazuje, že i vysoce postavené osoby nejsou před soudním systémem privilegované, což může posilovat důvěru veřejnosti ve spravedlnost. Na druhou stranu je však třeba stále zvažovat, zda je současná praxe dostatečně citlivá k individuálním dopadům na poškozené osoby.
Pokud by došlo k novelizaci zákona nebo ke změně praxe, mohlo by to znamenat posun k vyšší ochraně práv občanů, ale i větší finanční zátěž pro stát. To jsou témata, která budou českou společnost a politiku ještě dlouho zaměstnávat.
